Strýc Stoklasa. Dnes má krásných 100 let. Často na něj myslím. Je to takový můj anděl dobré nálady. To když občas mám pocit, že bych si měl stěžovat na svůj věk, nebo že mě píchlo tam, nebo onam už otvírám pusu a tu mě proběhne myslí on. Nikdy jsem ho neslyšel na něco si stěžovat. A tak své myšlenky rychle...
Stříhání ovcí na farmě Rudimov jsem se zúčastnil již potřetí. Jednalo se tentokrát o takzvané "malé stříhání" spočívající v lehkém ostříhání zadků jehnic kvůli bahnění a hlav ovcí, aby se nesnížila účinnost elektrických ohradníků. V květnu je ještě čeká velké stříhání celého těla. Tahle akce není jen o práci, ale i o setkání přátel.
Drobné mladé děvče a práce v lese s koňmi, zdánlivě nemožné spojení. Vzniklo ale zcela přirozeně se samozřejmostí, jakoby ani nic jiného nastat nemohlo.
Tohle heslo známe všichni. Ale ruku na srdce, kolik z nás pro to heslo něco dělá aktivně ?
Jirka žije nahoře s ženou,malou dcerkou a maminkou. Začal hospodařit ze dne na den.
Je zima, dlouhé večery a tak mám čas se hrabat se v archivu.
Slovanský svátek zimního slunovratu, neboli Kračun v sobě spojuje smrt i život. Nejdelší noc a nejkratší den. Slunce umírá, aby se mohlo znovu narodit, zesílit a přinést život semínkám, zvěři, rostlinstvu i člověku.
Otužování získává na stále větší popularitě. Už i já jsem tomu podlehl a po letech jsem vyrazil na tuhle tradiční Štěpánskou akci na Kačáku.
Vždy jsem měl touhu navštívit východ. Sibiř to je má touha dodnes. Plánovaná cesta do Mongolska nakonec nevyšla.
"Tož kterů ti mám naleť. Řepovicu? Šak si říkal že ti nesedí. No zklamala mňa, ale skusím sa do ní dostať."