Slovanský svátek zimního slunovratu, neboli Kračun v sobě spojuje smrt i život. Nejdelší noc a nejkratší den. Slunce umírá, aby se mohlo znovu narodit, zesílit a přinést život semínkám, zvěři, rostlinstvu i člověku.
Otužování získává na stále větší popularitě. Už i já jsem tomu podlehl a po letech jsem vyrazil na tuhle tradiční Štěpánskou akci na Kačáku.
Vždy jsem měl touhu navštívit východ. Sibiř to je má touha dodnes. Plánovaná cesta do Mongolska nakonec nevyšla.
"Tož kterů ti mám naleť. Řepovicu? Šak si říkal že ti nesedí. No zklamala mňa, ale skusím sa do ní dostať."
Nedávno jsem si na jedné fb skupině postěžoval, že nemám vlastně vyfocenou žádnou formanku.
Babička: "Viktorku, už sa nemusíš báť, já už jsem čerty opila."
Včera jsem si udělal jednodenní výlet za jednou partou nadšenců, kteří si užívají života ze hřbetů koní. Jezdí takhle po celé republice, ale i do zahraničí. Tentokrát si užili nádherných tří dnů na Pálavě.
Dnešní den jsem strávil v lese ve společnosti dalších svérázných a bodrých Valachů. Často se mi stávalo, že jsem zapomínal fotit a jen jsem se v duchu modlil za koně a koňáky. Prudký terén, těžké stromy. Pro formany rutina, pro mě adrenalin. Né, nemají to ti chlapi lehké.